Píše o neobvyklých vztazích, které dokáže podat poutavě a zasvěceně. Občas je to šokující, pikantní, ale tentokrát se podívala na vztah starší, zabezpečené ženy a mladšího muže, který se zatím pouze hledá.
Dokáže přežít takový vztah? Petra Hederová a její novinka Zajíček je oddechový, lechtivý a přitom velmi lidský příběh.
Gréta je čtyřicátnice, pracuje jako zdravotní sestra v Rakousku, výborně vydělává, dobře vypadá a má pěkný byt v Bratislavě. Mohla by být šťastná, jen jaksi jí chybí ten pravý muž. Právě se rozešla s lehkovážným Vincentem a dobře ví, že je nejvyšší čas.
Šanci stát se matkou už s největší pravděpodobností promarnila, ale touha založit rodinu v ní nepohasla. Chtěla by alespoň muže, který by jí byl oporou. S kterým by se cítila příjemně a žádaná …
Jednoho dne se v rakouské kavárně seznámí s mladým Jakubem, který tam dělá baristy. Je o dvacet let mladší, vypadá výborně, je pohodový a dobře se s ním mluví. Jakub je však frustrovaný z toho, že mu nevyšla kariéra sportovce. A stále žije s rodiči a sestrou v běžném bratislavském bytě.
Spřátelí se. Jakub dokáže poslechnout Greta, rozesmát ji, zalichotit. Ona jeho zase povzbuzuje a nakonec s ním rozjede vlastní byznys – kavárna Café Jacob. Kamarádství po čase přeroste do lásky, ale brzy propastný věkový rozdíl jejich vztahu začne překážet.
Jakub se jednoho dne rozhodne, že Greta opustí, ale ona je stále zamilovaná a chce si ho stůj co stůj udržet. Zabojuje o svou lásku opravdu všemi prostředky, možná i překročí hranici. No ve jménu lásky je dovoleno cokoliv, ne? Dokáže si však udržet srdce mladého muže?
Zajíček z vydavatelství Ikar je příběh, který zhltnete za pár hodin. Výborně vykreslený vztah starší ženy a mladšího muže. Ona si myslí, že má nejlepší léta za sebou, že už mladšímu muži nestačí, že generační rozdíl bude problémem … no zakáže si takto myslet. Je přece jedno, kolik mají partneři let, pokud si rozumějí a lže jim to. No odpustí vám to lidé kolem?
Vaši známí, rodina, přátelé? Jak tvrdí Jakub, „spokojenost lidí serie. Lidé jsou totiž rádi negativní. Přímo se v tom vyžívají. „A pokud mohou upozornit na nesoulad, něco neobvyklé, vybočující z normálu, vědí to udělat velmi otevřeně a občas až škodolibě …
„Cítím se stará,“ hlesla jsem. Vyslovená věta mě překvapila. Tak toto je ten problém? Stárnu? Nemohu držet krok s mladým chlapem? Dobíhá mě generační rozdíl, který jsem dosud vytrvale ignorovala?
PETRA HEDEROVÁ je autorka s moderním pohledem na vztahy mezi mužem a ženou. Hederovej hrdinkami jsou ženy, které vědí, co chtějí. První dvě knihy (Sokyně 2016, Slasti rozvodu 2017) napsala pod pseudonymem Lena Lemonová. V roce 2018 vydala pod názvem Jsem realistka knížku vlastních citátů o lásce.
Novela Milování s vanilkou (2018) je poněkud šokujícím příběhem heterosexuálky a sadomasochista. Analýza jinakosti v partnerském soužití však touto knihou neuzavřela. V příběhu Hádej, s kým spíš (2019) brání právo ženy na omyl při hledání opravdové lásky.
Novela Odemkni (2019) je o třech sobeckých lidech a jejich snech. Ve své předposlední knize Za každou cenu (2020) řeší problém neplodnosti.
Začtěte se do příběhu Zajíček:
Z myšlenek mě vytrhl číšník. Zjevil se za pultem jako duch. Pohledný duch. Vzpomněla jsem si na film Ghost s Patrickem Swayzem. Měla jsem šestnáct, když ho promítali, tento mladý tehdy možná ani nebyl na světě. Musí být nový, žádná zmínka jsem si, že bych ho tu někdy viděla.
Předpokládám, že bych si ho všimla. Vysoký okolo stoosemdesiatpäť centimetrů, věk jsem odhadla na pětadvacet let. Vlasy tmavohnědé, na bocích vyholené, na temeni vyčesané do výšky. Zprava jejich rozdělovala cestička, která z ofiny vytvořila moderní vlnu. Hustá brada zakrývala lícní kosti. Mladý muž si očividně dával záležet na zevnějšku. Nevšiml si, že si ho měřil, a sucho položil otázku, která se od obsluhy očekává:
„Přejete si …?“ Usmála jsem se. Zdálo se mi, že jsem zachytila známý přízvuk. Našinec! Je jich plná Vídeň. Nebo možná bude Polák či Čech. Rozhodla jsem se, že zariskovat. „Jedno presso s mlékem si prosím,“ odpověděla jsem česky. Číšník na mě překvapeně podíval. Když se nám setkali oči, všimla jsem si zajímavý detail. Je to jen hra světla nebo má každé oko jiné barvy?
Chtěla jsem se na to zeptat, ale vzápětí jsem ten nápad vyhodnotila jako trapný. Nehodí se to okamžitě na to zapomeň! přikázala jsem si v duchu. Když potkáte ve Vídni Slováka, neznamená to, že se k němu můžete začít chovat familiárně. Mladík však měl na věc zjevně jiný názor.
Široce se na mě usmál jako na starou známou. Čekala jsem, že mě už už obejme a políbil od radosti, jakoby dosud žil na opuštěném ostrově a já byla člověk, co našel jeho odkaz v láhvi. „Jak jste věděli, že jsem Slovák?“ Divil se.
