Novinka Téměř úplně normální vás pobaví, zahřeje a pohladí. Netradiční a nádherná romance, kterou si zamilujete od prvních stran. Rozesměje vás, vypláčete se nad její stránkami a budete napjatě sledovat boj, který svedou hlavní hrdinové Effie a Theo.
Matilda „Effie“ Heatonová je tak trochu smolařka, které se v životě nic nedaří. Jakoby plavala proti proudu. Její kamarádky si už budují kariéru a oslavují zásnuby. Další mají život vyřešen … jen ona žije u rodičů a po večerech vyplakávať při lahvi vína, protože další rande a la Tinder skončilo katastrofou.
Effie miluje jen jediné a tou je práce v knihkupectví. Tam se může ztratit v cizích příbězích a zapomenout na své starosti a nezdary. V reálném životě se považuje za ztroskotance. Samu sebe nemá ráda a tak své znechucení utápí v alkoholu.
Potom však potká Thea. Ani on není dokonalý, ale až příliš dobře ví, že život není samozřejmost. Má pocit, že konečně našla toho pravého. Theo sepíše seznam třinácti úkolů, které má Effie splnit, aby překonala sama sebe a v životě jí už nic nechybělo. Společnými silami plní jednu roli za druhou a jejich lásce snad nic nestojí v cestě.
Osud však nečekaně zamíchá karty. Theo se s Effie rozejde a neprozradí její proč. Effie se navzdory zklamání usiluje dále plnit úkoly ze seznamu a zjišťuje, že díky tomu se z ní stává lepší člověk. Pomáhá dětem bez domova, sportuje, potlačuje nevraživost, smíří se s matkou, zpod postele vydolovat rukopis svého románu a propracuje ho. No zdá se, že Theo ještě neřekl poslední slovo. Dozví se Effie jeho tajemství? Dovolí mu opět vstoupit do svého života?
Téměř zcela normální z vydavatelství Ikar je svěží a příjemný milostný příběh, který autorka vyprávěla opravdu citlivě a ze srdce. Není jako jiné romance, uvidíte. Je jiný, svérázný a nesmírně čtivým.
Autorka Hannah Sunderland napsala romantický příběh, který vám pronikne do srdce. Svými emocemi, bolestmi, trápením, ale i nadějí, že život může být opravdu krásný. Úžasně popsala bolesti v srdci i duši, i hledání štěstí, které může přijít kdykoliv. Effie a Theo jsou neskutečné postavy
Hannah Sunderland má bakalářský titul z vědy o umění a vede vlastní podnik, který vyrábí rekvizity sloužící na rekonstrukci místa činu. Věnuje se i charitativní činnosti. Spisovatelský talent zdědila po otci. Touha po psaní se v ní probudila, když jí kdosi dal zápisník a uvědomila si, že v něm může vytvořit vlastní svět.
Začtěte se do novinky Téměř úplně normální:
Valil se proti mně houf dětí a teenagerů, jejichž právě vypustili ze žaláře, tedy ze školy, a já jsem jako vždy plavala proti proudu. Ještě nedávno jsem byla jako oni – cítila jsem, že mám právo dělat, co se mi zachce, představa, že já bych selhala, nepřipadala v úvahu, rovněž pomyšlení, že zestárnu, a smrt byla jen fiktivní cílová stanice.
Ale teď – po letech totálních zklamání – se ten pocit, pocit, že mám na to právo, změnil na sebelítost, úvahám, že jsem selhala, se nedalo vyhnout, stárnout jsem už začala a smrt se mi zdála cosi jako klidná dovolená.
Celé roky, odkdy jsem dospěla a změnila jsem se z bezstarostného mladého stvoření na zatrpklý, vyšinutou babu, která nic neudělá dobře, kladla jsem si otázku: Jak může člověk s takovými velkými sny dosáhnout tak málo? Chtěla jsem psát a chtěla jsem, aby lidé četli, co jsem napsala. Chtěla jsem vidět, jak někdo ve vlaku čte mou knihu, a cítit v hrudi hrdost.
Chtěla jsem, aby karta s mým jménem ležela na polici v knihkupectví Waterstone. Ještě stále jsem toužila po tom všem. Pod postelí mi ležel dokončen rukopis, slova pokryté prachem. Poslala jsem ho do světa ve snaze splnit si ten sen, ale nevyšlo to tak, jak jsem plánovala. Prostě jsem selhala. Z každé stránky. Selhala jsem ve všem, čeho jsem se dotkla.
Mohl byste mi dát nejkrásnější, nejvzácnější květ na světě, a v mých rukou by se za deset minut změnil na hnilobu. Vždy mi šlo nejlépe selhání, ale najsmiešnejšia bylo, že moje první selhání jsem si nezpůsobila sama. Zavinili ho rodiče, když mi dali to absurdní jméno!
Celým jménem se totiž jmenuji Matilda Effie Heatonová, ale od osmi let jsem odmítala používat to první jméno, protože lidé mě často popichovali, abych předvedla své telekinetické schopnosti, a ptali se mě, proč mě slečna Honey nevyzvedla ze školy. Ale ve skutečnosti nebyla chyba v celém jménu, ne, chyba byla v iniciály. Přesně tak, moje iniciály jsou vlastně Meh.
Meh: Univerzální tisíciletí termín na vše, co je neinšpiratívne, tuctové. Před pár lety jsem uvažovala, že si změním jméno a vynechám Matildu, ale ten postup se mi zdál takový složitý, že jsem se tím nakonec nezatěžovala.
