„Nebyl takový, jaký jsem si myslela, že je,“ tvrdí ženy, když se jejich nejnovější objev vykrystalizuje v jiného člověka, v jakého doufali. Pokud se změnil, v očích žen ztrácí své kouzlo, a důvod nám může objasnit psychologie člověka.
Kanadský profesor a psycholog Jordan B. Peterson má na kontě nejen dlouhá léta výuky a klinické praxe, ale i kariéru slavného spisovatele a veřejné osobnosti. Videa z výuky jsou dostupné na YouTube, ve kterých nejen studentů ale i celý svět učí převzít zodpovědnost za svůj život a aktivně jej měnit, pokud nejsme spokojeni.
Právě protože vybízí k aktivitě, a ne pasivnímu přijímání údělu, jeho kniha 12 pravidel pro život; Lék na chaos se stala bestsellerem. Už jeho prvotina Mapy významu; Architektura přesvědčení, vydaná v roce 1999 vzbudila pozornost, a aspirantem na bestseller je určitě i jeho nejnovější kniha
Nad rámec příkazu (Beyond Order: 12 more rules for life), která vyjde v slovenském překladu 20. dubna. Rady profesora Petersona změnily život desetitisícům lidí, pomohlo jim dostat se na správnou kolej v životě i ve vztazích. Vztahy jsou oblíbeným tématem, a k tomu má také stále populárnější Kanaďan co říct.
Kořeny jsou základ
V jedné ze svých přednášek se profesor Peterson věnuje i psychologii osobnosti podle psychologa Carla Junga, kterou spojuje do souvislosti s fungováním ve vztazích. Psychologie Carla Junga se zabývá zejména archetypy; jsou to geneticky zakotveny, evolučně získané univerzální systémy, určující naše dispozice k prožívání a chování či formy představ.
Mohli bychom si je představit jako kolektivní dějinné zkušenosti našich předků a lidstva obecně, tendence v nás přítomny, které jsou nevědomé ale vrozené. Archetypy najdeme například v pohádkách různých kultur, v mýtech, náboženských představách a umění. Každý národ, kultura si vytvářeli vlastní příběhy, avšak charakter hlavních hrdinů je identický.
Mezi nejznámější archetypy je například animus (mužský prvek – hrdina, dobrodruh, princ …), anima (ženský prvek – v mýtech jako čarodějnice, bohyně, matka …), stín (naši „démoni“, skrytá, nepřiznané stránka povahy ) nebo moudrý stařec (představuje znalosti, reflexi, důvtip, moudrost a intuici – v pohádkách vystupuje jako mudrc, kouzelník, mág, průvodce či cen). Peterson používá Jungovy archetypy jako podklad pro vysvětlení základních prvek chování ve vztahu.
Pokud se nám líbí, připíšeme mu vlastnosti ideálu
Jako mladé ženy máme podvědomě či vědomě vytvořen ideál muže. Pro mnohé se ideál ztotožňuje s vševědoucím a bezpečí zajišťujícím otcem. Tento nás vytvořen ideál potom promítáme do osoby, která nás zaujala a přitahuje nás. Představte si například, že potkáte někoho, kdo se vám líbí.
Dotyčný vás zaujme a fascinuje natolik, že ho chcete vidět znovu. Právě z toho důvodu, že vás fascinuje, popřípadě jste do něj zblázněné, automaticky předpokládáte, že ztělesňuje váš ideál.
Peterson to nazývá přílišným zjednodušením – muže neznáte, ale nevědomě mu přiřadíte charakteristiky vašeho ideálu právě proto, že vás od začátku fascinoval (ačkoli jejich nemusí splňovat). Zjednodušení funguje následovně – pokud ho pokládám za zajímavého, musí být blízko (nebo rovnou ztělesňovat) můj ideál. Podle Junga jsme svůj animus projektovali do našeho objevu.
Muž se nezměnil, to jen my konečně vidíme realitu
Setkáváme se s mužem znovu. Začneme s ním chodit, případně bydlet, vše vypadá být skvělé. Najednou však vidíme, že se jaksi od ideálu odlišuje.
Tvrdíme kamarádkám, že není tím, za koho jsme ho považovali, případně, že se změnil a neumíme proč. Peterson vysvětluje, že muž byl stále stejnou osobou, jen se konečně vymyká naší představě ideálu.
Očekávali jsme od něj, že bude splňovat naši vlastní představu ideálu, a chtěli jsme celou jeho osobnost do této představy vtěsnat. Ale každý vztah dojde do bodu, kdy růžové brýle přestanou fungovat a poznáme „pravou“ stránku osobnosti člověka, která tu sice byla stále s námi, ale nevěnovali jsme její pozornost.
Muž se tedy postupně začíná vymykat ideálu a žena má dvě možnosti. První je, že pokud je vztah perspektivní přijme reálnou osobnost muže a opustí svůj nevědomě vytvořen ideál. Druhou je, že se ideálu drží, a protože reálný muž ztrácí přitažlivost, opouští ho ( „Nebyl takový, jakého jsem si představovala“).
Pokud nesplňujeme někoho ideál, na
